Můj příběh

"Ukazuji ženám, jak procházet mateřstvím s laskavým nadhledem a respektem k dětem i sobě."

Dívám se pod povrch a přitahují mě témata, o kterých se veřejně nemluví, ačkoliv v nás žijí.

Je mi čtyřicet let a cítím se být zralou ženou, která už nechce lhát, především sama sobě.

Jsem maminkou dvou úžasných holek, které můj život obohatily v takové míře, že jsem si to ani v nejbujnější fantazii neuměla představit. Mateřství mi také kupodivu pomohlo s mým celoživotním tématem hlubšího smyslu života a světa. Než se mi narodila první dcera, hledala jsem odpovědi převážně venku, ovšem těhotenství, porod a čas po něm mě jednoznačně přivedly k hledání odpovědí uvnitř sebe.

Začala jsem se naciťovat na duchovní rozměr, který se pro mne stal podpůrnou sítí. 

Otevřela jsem se duchovnímu prostoru, a tím zjistila, jak moc mi chyběl. Zároveň se ukotvuji na zemi a nevyhýbám se hmotným a přízemním tématům, ani svým stínům, z nichž některé byly díky mateřství vytaženy nekompromisně do mého vědomí.

Každý den si připomínám vděčnost za to, že žiji na této planetě a že k nám přišly naše děti. Pěstuji důvěru v život a vědomí, že vše co se děje, je v pořádku. S dětmi jsem zpomalila a tím se mi otevřel prostor pro užívání si zdánlivých maličkostí. Vidím, že není radno se nechat ovládat myšlenkami a místo toho raději prožívat přítomný okamžik v každodenní rutině.

Když jsem unavená nebo se zrovna nacházím uprostřed náročné situace, obracím se ke zdrojům, které mám už k dispozici a jsem schopna změnit postoj směrem ke klidu, naději, světlu a lepší orientaci. Sama sobě rozumím mnohem víc, cítím se svobodnější a sebevědomější ve svých rozhodnutích. Mám se ráda a oceňuji se.

Být věrná sobě je pro mne hodnota na vysoké úrovni a díky tomu mne neovládají iracionalní strachy a jiné emoce. Je pro mne snadnější přijímat jakékoliv životní situace, i ty, které bolí. Věřím, že vše má svůj význam, i když ho z lidského pohledu nevidíme, možná ani nemůžeme.

 

Před dětmi jsem život z této perspektivy neviděla...

Byla jsem odpojená od sebe, od svého prožívání, od svých pocitů. Cítila jsem se osamoceně a ztraceně, hlavně ve vztazích, protože jsem upředňostnovala ostatní před sebou. Byla jsem na živu, ale spíš jsem přežívala, než abych opravdu žila. Chodila jsem do stresující práce od nevidím do nevidím, byla hodně unavená a postrádala smysl toho, co dělám. Chtěla jsem otěhotnět, ale jinak jsem moc nevěděla, co chci.

Ovládaly mě různé strachy, což jsem si ani neuvědomovala. Manželství fungovalo, ale ani v něm jsem nebyla plně autentická. Vztah s mou matkou byl plný obav, nejasností, výčitek a pocitů viny. Pak přišel obrovský zlom - otěhotněla jsem. Můj dosavadní život se sesypal jako domeček z karet a vše bylo najednou jinak, nechápala jsem, co se děje.

 

I když jsem byla šťastná z těhotenství, transformace v matku byla děsivě náročná.

Vše vyvrcholilo po porodu, kdy jsem trpěla velkými úzkostmi, nemohla spát a vážně jsem uvažovala nad návštěvou psychiatra. Díky podpoře terapeutky v šestinedělí k tomu nedošlo.

Zhruba dva měsíce po porodu jsem se odrazila ode dna, napojila se na dcerku a začala se cítit lépe. Začala jsem chodit na pravidelné terapie k úžasné a inspirativní průvodkyni. Přečetla jsem mnoho knih, chodila na přednášky a kurzy. Ochutnala jsem stavy změněného vědomí v rámci Maitri dýchání a odnesla si několik nezapomenutelných zážitků. Prožila jsem hlubokou lásku k otci a pochopení matky v rodinných konstelacích. Učila se vědomé komunikaci v kurzech.

Příchod první dcery pro mne znamenal přechod z dívky v ženu, porod byl silným transformačním zážitkem. Velmi mě mrzí, že se v naší kultuře k porodu přistupuje víceméně pragmaticky a s obavami. Ženy přicházejí o jedinečnou možnost vrůst do své síly a ženského sebevědomí. Obě mé děti se narodily v klidu domova.

Životními situcemi s dcerkou jsem procházela co nejvědoměji mi to jen šlo. S vědomím sebelásky a soucitu k sobě a ostatním. Sledovala své nitro a učila se přijímat cokoliv v něm zahlédnu. Děti mají úžasnou moc nám zrcadlit nás samé a také nám nabízejí možnost projít si a zpracovat naše vlastní dětství, které se v nás otevírá, společně s tím jak naše děti rostou.

Mateřství mě také dost razantně vyvedlo z omylu, že mám život pod kontrolou. Naopak, ze začátku jsem vůbec netušila, co se se mnou děje, měla jsem opravdu strach. Učila jsem se důvěřovat životu a přijímat co přichází. Uviděla jsem, že věci se dějí i bez mého přičinění a že z mého podvědomí občas vyplave něco, o čem nemám ani tušení a přitom je to má součást.

 

Když se narodila druhá dcerka, zahojila jsem si rány z prvního porodu a šestinedělí.

Díky bohu za to. Příchod druhého miminka pro mne byl jako návrat domů. Při péči o něj jsem šla po vyšlapané cestě na místa, která už znám a na kterých mi tentokrát bylo tak dobře.

Mateřství mě vtáhlo do těla, které jsem do té doby celkem ignorovala a zanedbávala poklady v něm ukryté. Odtud byl jen krůček k psychosomatice, dále k mé duši a duchovním souvislostem. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, početí a narození nového člověka je zázrak a pro mne hmatatelný kontakt s božstvím

Odpovědi hledám v sobě. Věřím v souvislost - jak uvnitř, tak venku. Vydat se na cestu autenticity a vnitřní svobody vyžaduje velkou odvahu a zodpovědnostSílu postavit se za sebe a zároveň nezapomínat na citlivost vúči ostatním. Pokud jsme k tomu nebyli vedeni, může to být náročná a dlouhá cesta. Ale stojí za to!

Dnes už to vím a proto jsem se rozhodla s vámi sdílet svůj příběh, který věřím, může inspirovat. Můžete si také stáhnout eBooky 6 tipů, jak na mateřské neztratit sama sebe a 11 zkratek pro pohodu matek.

Několik životopisných dat jsem o sobě napsala na této stránce.