Sama máma s dětmi k moři? Klidně běžte balit kufr.

Mateřská dovolená, jakkoliv náročná, má i svá pozitiva. Toto léto naplno využívám skvělou výhodu, že nejsem zavázaná žádnému zaměstnavateli a mohu se o své děti starat kdekoliv. Takže jsme už byli na Mácháči, na Sázavě s dětmi a rodiči ze školky, teď na last minute zájezdu v Řecku a ještě se chystáme v druhé půlce srpna na chatu.

Právě jsme se vrátily z krásného řeckého ostrova Zakynthosu, kam jsem vyrazila sama s dětmi.

Manžel potřeboval chodit do práce a s kamarádkami jsme se v plánech neshodly. To že nemám s kým jet, mě ani v minulosti od objevování dálek neodradilo. Během této cesty se mi párkrát stalo, že někdo obdivoval mou odvahu jet sama s dětmi, a tak jsem se rozhodla napsat článek a podpořit váhavé mámy, že se to dá. A hezky. Rozumějte, vím, že nejsem sama, jsem s dětmi. Mám na mysli společnost, která by se se mnou dělila o řešení praktických záležitostí a tu a tam prohodila pár dospěláckých vět. Však mi rozumíte.

Poprvé od svých dětských let jsem využila nabídku cestovní kanceláře. Mám raději nezávislé cestování a poznávání autentické kultury díky kontaktu s místními lidmi, ale děti jsou malé, já unavená, tak proč si to neulehčit. Sice na mě šly mrákoty, když jsme jely z letiště autobusem plným Čechů, ale v našem ubytování byly národnosti přiměřeně namíchány.

Svého rozhodnutí nelituji, od cestovní kanceláře jsem očekávala dopravu a ubytování, u ostatního bylo jen na mě, jestli využiju služeb delegátky nebo si zajistím potřebné sama. Paní delegátka nám už tak poskytla mnoho užitečných informací. A díky tomu, že mám časovou volnost a koupila jsem zájezd na poslední chvíli, stál nás 20.000 Kč na deset nocí.

V neděli jsem tedy zájezd pořídila a úterý jsme v 5:15 odletěly z Prahy. Já tu noc skoro nespala, jak jsem se těšila a děti se naštěstí nechaly vytáhnout z postele v tuto šílenou dobu bez řečí a většího pláče. Cesta utekla a do druhého dne jsme spánkový deficit dohnaly.

Byly jsme ubytované v malé klidné vesničce Amoudi ve studiu, kde jsme měly k dispozici malou kuchyňku s ledničkou a mini vařičem. Nejdříve jsem uvažovala nad variantou all inclusive, tu jsem ale záhy zavrhla, abychom vyzkoušely a podpořily místní taverny. A samozřejmě abych také občas něco uvařila sama. Třeba vajíčka natvrdo a brambory na loupačku. Na víc jsem se nezmohla. Na místní stravu se mi během těch pár dnů nepodařilo naladit. Vše mi chutnalo, to ano, ale po většině mi bylo těžko.

Plážičku, kam skoro nikdo nechodil, jsme měly asi 2 minuty pěšky, obchod za rohem a před obchodem zastávku autobusu. V okolí pár obchůdků a restaurací. Nechtěla jsem ubytování s bazénem, ať nemusím děti moc hlídat. Za to jsme užívaly krásnou zelenou zahradu, kterou lemoval olivový háj s cikádami, které dotvářejí pohodovou letní středomořskou atmosféru. Řev, tedy pardón, cvrkot cikád z naší zahrádky, si pusťte tu.

Každý den jsme se slunily na pláži nebo u bazénů, které patří k místním hotýlkům. Za konzumaci v hotelové restauraci (stačí kafe) může k bazénu kdokoliv. Poprvé jsme k němu zamířily, když foukal vítr a vlny v moři byly pro děti moc velké. K mé nelibosti se zde Sofince líbilo víc než v moři, takže jsme každodenně domlouvaly kompromis, abychom si každá přišla na své.

Také jsme omrkly řecký večer v taverně s živou hudbou, z čehož byly děti trochu rozpačité a raději vzaly za vděk blízkou houpačkou.

V autě z půjčovny

Půjčila jsem nám na dva dny auto, abychom mohly aspoň trochu procestovat ostrov ve svém tempu. Pán sice přivezl auto k našemu ubytování včas, ale zapomněl autosedačky pro děti. :)) Čekaly jsme na ně další hodinu, což mě štvalo, ale z pohledu celého dne se to vlastně zdálo být úplně malicherné. Při vyzvednutí auta přijel pán pro změnu o hodinu dřív, takže mě vytáhl z postele. Pojetí času je tu prostě jiné.

Mé milé děti statečně v autě vydržely a snad si to i užily. První den jsem zvolila trasu kolem pobřeží, které je hornaté, čemuž odpovídala cesta. Jízda klikatými silnicemi s mnoha zatáčkami byla sice nádherná, ale také pomalá a únavná, bohužel se promítla do Sofinky trávení, jelikož třikrát vracela. Díky pomalé jízdě jsem naštěstí stíhala zastavit.

Nejvíce jsem ocenila zastávku v klášteře Anafonitria, protože tam skoro nikdo nebyl a já si nerušeně vychutnala atmosféru místa, kde kdysi působil svatý Dionýsos. Krásné místo lemované kopečky, olivovníky a ty cikády… já je prostě miluju 🙂 Konečně jsem zde Sofince ukázala hřbitov, což jsem jí slibovala už delší dobu.

Splnilo se mi i přání vyjet lodí na moře, vzhledem k Míše jsem chtěla něco kratšího, takže jsem zvolila Modré jeskyně. Byla to masovka, námořníci odbavovali jednu loď za druhou, ale jeskyně jsou samozřejmě krásné a díky práci s pozorností jsem vnímala jejich posvátnost i mezi turisty. Občas doufám, že lidé neodhalují turistům všechny perly své země, tutlají jejich existenci před médii a cestovateli, ať aspoň někde zůstává příroda nerušená ve své přirozenosti. Ale obávám se, že se bude jednat jen o těžce přístupná místa.

Další den se mi už v autě nechtělo být dlouho, vybrala jsem tedy jen kratší cíl – městečko Macherado. Nic moc jsem o něm nevěděla, zapíchla jsem prst do mapy, našla jsem o něm zmínku ve stručném průvodci a vygooglila fotku. Šlo mi o klidné místo ve vnitrozemí a nakonec jsem byla příjemně překvapena. Zaparkovala jsem a vyrazily jsme směrem dle náhodného ukazatele, kterému jsem nerozumněla, chápala jsem jen, že cíl je za 100 m. I takový kousek byl v tom vedru celkem náročný. Došly jsme k zřejmě svatému pramenu, který byl v tuto dobu vyschlý.

Dále jsme zde navštívily pravoslavný kostel Agía Mávra se zvonicí v benátském stylu, stojící samostatně. Když se její zvony rozezní jsou prý slyšet na celém Zakynthosu. My měly štěstí, začaly bít při našem odjezdu, tak jsem kvůli nim ještě zastavila, protože zněly opravdu úžasně. Nahrála jsem je, takže i vy si je můžete poslechnout, když kliknete sem.

Cestou zpět do Amoudi jsme potkaly ještě jednu nečekanou atrakci (nejen) pro děti – stádo ovcí na silnici. To už se mi dlouho nestalo!

Autobusem do hlavního města

Také jsme zajely autobusem do hlavního města Zakynthosu, což přiznávám bylo chvílemi náročné. Časy autobusů jsou orientační a zpáteční autobus nebyl vůbec označen, kam jede. O to víc jsem si popovídala s místními.

Hlavním úkolem bylo najít bankomat. Ty tu nejsou až tak běžné a v naší vesničce není vůbec. V Zakynthosu jsem jeden našla a ejhle nefungoval. Trochu se mě zmocnila panika, protože čas odjezdu posledního autobusu se blížil (ve 14:00), ale naštěstí mě sympatický mladík úspěšně nasměroval. A opět se mi potvrdilo, že když já nejsem v pohodě, děti nejsou také. V mých krizových momentech byly uplakané a naštvané. Spěch a stres se s vedrem moc nekamarádí.

Dovolenou jsem si užila, i když  jsem se musela přizpůsobit dětem.

Není mým úmyslem psát cestopisný článek, ale spíš vás podpořit, pokud cítíte volání po cestování, do toho jít i s malými dětmi. Samozřejmě záleží i na dalších faktorech, než jen na vaší vnitřní touze. Já bych před rokem asi ještě nejela. Míša nesnášela cestování, nechodila a bylo to celkově náročnější. Ve hře jsou také finance, kterých je na mateřské méně. Nemáme peníze, ale máme čas. Až budeme chodit do práce, budou peníze, zato času tolik ne. Já se rozhodla času využít i za cenu čerpání finanční zásoby.

Přispělo i to, že Míše budou brzy dva roky, a tím pro ní skončí možnost levných letenek. Dále v mém případě sehrálo roli to, že nad bytem, kde v Praze bydlíme začala v srpnu hlučná rekonstrukce a pan majitel nám poskytl milou slevu na nájmu, což nám pomohlo dovolenou zafinancovat. Navíc se mi silně stýskalo po moři, takže suma sumárum podtrženo a sečteno, výsledek byl jasný.

Moc jsem chtěla s dětmi do země, ve které mají děti rádi v jejich přirozenosti a nechávají je být takové jaké jsou. U nás a v Anglii, kam jezdíme za rodinou, mám někdy pocit, ze děti jsou ok, dokud se nezačnou jaksi víc projevovat. O Turecku, Portugalsku, Itálii a Řecku jsem z doslechu věděla, že tamní obyvatelé děti zbožňují a jsou k nim tolerantní. Já teď ohledně Řecka mohu potvrdit, že to tak je, aspoň tady na Zakynthosu. Často je někdo pohladí, mluví na ně nebo se aspoň usměje.

Což je další ulehčení pro matku, která může dopřát dětem i sobě volnost a nemusí se stresovat, jestli děti něco provedou, protože tady ať dělají, co dělají, nikomu to nevadí. Zajímalo by mě, jak to mají místní lidé se sebeláskou, když se v dětství běžně nepotkávali s peskováním a ponižováním. Hmm…

Co bylo náročné

Chvílemi mi opravdu hodně chyběl čas pro sebe. Jen tak si sednout na skálu a koukat do mořských vln (mé děti skoro neustále něco potřebují). Nebo si v klidu přečíst knížku. Zavřít jen tak oči, na tak dlouhou dobu jak chci já. Prostě takové to letní uvolnění. Je únavné být na děti sama a na všechny ty miliony drobností, které během dne potřebují.

Nale nakonec i to uvolnění se zavřenýma očima se mi průběžně dařilo. Řekla jsem si, že se vlastně nic nestane, když chvíli děti neuvidím, protože je neustále slyším. Varovným znamením by bylo, kdybych je na sekundu neslyšela. Dala jsem si záměr si to na lehátku u bazénu užít naplno, i kdyby se mělo jednat jen o jednu minutu a dala jsem tomu veškerou pozornost. Bylo to parádní!

Delší oddechový čas jsem si dopřála každé odpoledne, když Míša spala a Sofinka koukala na pohádky. Také vzpomínám na mou úžasnou pětiminutovku, když děti jedly zaujatě zmrzlinu a já se sama cachtala v moři. Mateřství mě učí užívat krásu obyčejných okamžiků!

Pokud vás teď napadají námitky o nezdravém počítači a nezdravé zmrzlině, vězte, že máma má jen jedny nervy, děti mají jen jednu mámu a docela dost ji potřebují.

Těžké jsou pro mě (nejen na dovolené) momenty, kdy mě obě děti akutně potřebují a já nemám kapacitu jim oběma uspokojit jejich potřeby. Starší Sofinka bývá v těchto chvílích často druhá, což je mi líto, takže jí v jiných situacích ráda dopřávám možnost být první.

Psychicky může být náročnější tíha zodpovědnosti v cizí zemi. V tom pomáhá má víra v moudrost Vesmíru a také možnost se obrátit na velmi praktickou delegátku. Navíc mám dost nacestováno bez dětí a dobro jsem viděla v lidech všude, takže proč by to s dětmi bylo jiné. A ještě nikdy se mi nestalo, že bych zůstala někde ve štychu, všechno se vždy v dobré obrátilo.

Několik praktických bodů:

  • Golfky jsou k nezaplacení. Lehké, skladné, všude se vejdou a vše potřebné se vejde na ně.
  • Oblečení moc netřeba, jednak děti běhají polonahé, jednak jsme furt ve vodě a dá se to přeprat (to oblečení). My jsme přivezly pár nepoužitých kousků zpět, ačkoliv jsem si myslela, že budu muset průběžně prát. Co doma nosíme jeden den, bylo tady na tři dny.
  • Mazání opalovacím krémem jsem moc nedala. K vodě jsme chodily dvakrát denně, dopoledne a později odpoledne po Míšy spaní. Mazala jsem nás jednou denně dopoledne faktorem 20. Připálila jsem se jen já předposlední den. Nutno říct, že naše kůže byla na slunce zvyklá z horkého českého léta a v největším pařáku odpoledne jsme odpočívaly v pokoji.
  • I na místech, kde lidé nemluví anglicky jsme se domluvily. Stačí ruce, úsměv a oči. 🙂 Jednoznačně to má své kouzlo.
  • Děti se zabaví všude a je díky nim snadné se seznámit a začít konverzaci. Takže opuštěné rozhodně nebudete, pokud po tom vyloženě netoužíte.
  • Možná vás zajímá, kde jsme byly ubytované, tak tedy ve vesničce Amoudi v Pelago studios, dají se najít i na booking.com nebo v českých cestovkách.
  • Autem bez navigace bych to tady nezkoušela (dle internetových diskusích ani na jiných řeckých ostrovech), ukazatele nejsou na křižovatkách často žádné a ani nejsou označené názvy vesnic, takže fakt nevím dle čeho poznají, kde zrovna jsou. 🙂

Bude mi chybět moře, poklidný způsob života a tolerance k dětem. Přesně tohle v Čechách postrádám! No, na druhou stranu, Míše začaly rašit pupínky a podezřele se rozlézaly, mně začalo být těsné oblečení, takže je asi správný čas sbalit kufr. 🙂

Děkuji sobě, že jsem si splnila přání. Stálo to za to, kéž bych si to mohla příští rok zopakovat a protáhnout třeba na měsíc. A raději už bez cestovky, přece jen to má svá omezení. Sofinka by ocenila parťáky na hraní, takže kdo jedete s námi? 🙂

 

 

Ukazuji ženám, jak procházet mateřstvím s laskavým nadhledem a respektem k dětem i sobě.

Můj příběh si přečtěte zde >>

Jsem autorkou eBooků Co ví moudrá máma, 6 tipů, jak na mateřské neztratit sama sebe a 11 zkratek pro pohodu matek.

Také pro vás mám videoseriál Co je úžasného na mateřské dovolené.

Můžete mi napsat na email lucie@luciekirby.cz
Komentáře
  1. Lenka Voštová napsal:

    Lucko, strašně ráda tě sleduji a moc držím palce tvému projektu. Výborně jsem si početla a moc s tebou souzním. Já bych si na dovolenou sama s dětmi netroufla, protože mám tři neplavce a jednoho neposlušného skoropuberťáka. Ve dvou jsme měli co dělat je u moře uhlídat. Jsi skvělá a těším se na další článek od tebe.

    • Lucie Kirby napsal:

      Lenko, děkuji moc za zprávu, moc mě potěšila. 🙂 Díky těmto zprávám vidím, že co dělám, má smysl i pro druhé. Chápu, že se čtyřmi dětmi to je jiný level. Na naší dovče bylo skvělé, že moře bylo mělké ještě daleko od břehu, i když i tak musí být člověk bystrý neustále.

  2. Bětka napsal:

    Díky za krásný článek a povzbuzení, chystám se za měsíc na měsíc se dvěma dětmi, taky sama, ale na Mallorcu. Tak doufám, že si to užijeme stejně jako vy!

    • Lucie Kirby napsal:

      To mě těší Bětko! Mallorca na měsíc musí být krása. Nikdy jsem tam nebyla, ale shodou okolností jsem v letadle ze Zakynthosu v časopise obdivovala na fotkách krásu Mallorky.

  3. Lenka Voštová napsal:

    Tak to jste mě tedy nalákaly, my jsme byli celá rodina na měsíc v Toskánsku a já se pořád nějak nemůžu srovnat s výhledem podzimu a nekonečné zimy u nás. Hned bych se otočila a jela zpátky. Tak už špekuluju, co ještě podniknout. Se dvěmi dětmi bych to dala a ty starší by mohl opečovat tatínek?

    • Lucie Kirby napsal:

      No proč ne? 🙂 Já už také vymýšlím, kam příště a na jak dlouho (co nejdéle).

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů