Zamyšlení o ukončení kojení pro nerozhodnuté mámy

Není jedné univerzální rady, kdy a jak ukončit kojení našich dětí. Každá žena a každé dítě jsou unikátní bytosti a mají svůj jedinečný příběh.

Já a Míša

Nedávno jsem se rozhodla, že přestanu skoro dvouletou Míšu kojit v noci. Budila se každou noc po dvou až třech hodinách a už mi vadila velká únava, která se občas přehoupla až do vyčerpání. Míše se také začaly kazit zuby, a i když nevěřím, že kojení je příčinou, přišlo mi jako dobrý nápad v noci zoubky nezatěžovat. Dále se ve mně začala ozývat touha mít více volného času pro sebe, který se uvolní vydatnějším nepřerušovaným spánkem. Do této doby jsem často usínala společně s dětmi.

Rozhodnutí ve mně nějaký ten pátek zrálo, až uzrálo a já ucítila silný vnitřní impuls, že dnešní noc už kojit nebudu. Míše jsem svůj postoj vysvětlila a jak se dalo čekat, první noc byla náročná. Nastavila jsem to tak, že poslední večerní kojení bude před vyčištěním zubů a další ráno za světla. Míša do této doby u kojení usínala. Měla jsem obavu, jestli nebude mít v noci hlad, ale zdá se, že stačí větší večeře.

Plakala hodně před usnutím a pak ještě jednou v noci, byla na mě naštvaná, protože jsem jí neposkytla, co chce, mou náruč tedy odmítala. Nadále se několikrát vzbudila, ale už neplakala, lehla si na mě a já tam pro ní byla. V průběhu této noci jsem zažívala své nepříjemné pocity a pochybnosti. Byla pro mě zkouškou zodpovědnosti za své rozhodnutí. Běhalo mi hlavou, jestli Míšu nějak nepoškodím, když tolik pláče, ale mateřská intuice mi našeptávala, že to bude dobré. Myslela jsem také na sousedy, které možná rušíme.

Bylo mi také velmi líto, že už nebudeme prožívat naší noční intimitu. Že se má malá holčička bude separovat. Tyto pocity znám z odstavu u první dcerky a vím, že jsou projevem MÉ vazby na dítě. Tyto pocity jsem vzala na vědomí, ale nenechala jsem se jimi přemoct, protože jsem nechtěla měnit rozhodnutí sotva jsem začala a vidina lepších nocí, a tím pádem i dní, byla velmi lákavá. Nejde jen o mé pohodlí, ale i o to, že děti budou mít spokojenější maminku, která má víc energie a je celkově pohodovější.

Druhou noc se Míša několikrát vzbudila, ovšem už neplakala. Třetí noc prospala v kuse od devíti večer do šesti ráno, což se stalo vůbec poprvé. Protože se jedná o poměrně velkou změnu, dávala jsem Míše více pozornosti přes den a sledovala, jak je na tom emocionálně, jestli potřebuje dosytit láskou a péčí.

Od té doby je to tak, že se někdy budí, ale stačí pohlazení nebo urovnání polohy, což je snadné, protože spíme vedle sebe. Přichází i kritické dny, kdy se spustí rýma nebo se tlačí zoubek a Míša se budí častěji nebo je vzhůru i několik hodin v kuse.

A jako bonus se mi během několika dnů podstatně zlepšil exém na nártu, který se začal tvořit pár měsíců po porodu. To stejné se dělo s první dcerkou, objevil se exém, který po skončení kojení začal mizet, až se u moře vyčistil úplně. Problémy s kůží mohou signalizovat, že nerespekujeme svou hranici, ať už vnitřní nebo vnější. Myslím, že mi má duše takto dávala najevo, že je čas myslet víc na sebe. 

Možné scénáře

Na toto téma jsem mluvila s vícero ženami a četla mnoho diskuzí. Některé ženy se rozhodly kojit do samoodstavu dětí. U jiných se děti odstavily samy ještě v prvním roce, i když mámy po delším kojení toužily. O důvodech se můžeme jen dohadovat. Někdy se podaří synchronicita mezi dítětem a matkou a konec kojení proběhne hladce ke spokojenosti obou.

Daleko nejvíce se setkávám se ženami, které se kojení rozhodnou omezit nebo přestat úplně, protože je příliš unavuje a omezuje, případně mají zdravotní potíže, kojení bolí, chtějí mít své tělo pro sebe nebo touží po větší nezávislosti. Do této kategorie patřím i já, obě mé děti patří k velmi sajícím typům mající zájem o prso několikrát za hodinu bdící a několikrát za noc se probouzející. U první dcery jsem často přemýšlela, jestli se už nejedná o nezdravou závislost. Setkala jsem se ale i s ženami, kterým nevadí noční kojení a naopak eliminují to denní.

Pokud vám kojení, jak ho máte nastavené, přestává vyhovovat, považuji za podstatné si srovnat v sobě, co vám vadí, co potřebujete a s ohledem na okolnosti a zralost dítěte udělat rozhodnutí a stát za ním. Dítě vycítí nejistotu a může ji zrcadlit. Pokud jsme si v sobě jisté, dítě lépe přijme naše rozhodnutí. Je také možné, že naše dítě není na odstav připraveno a bude neúměrně frustrováno, což poznáte a můžete své rozhodnutí přehodnotit.

Kde je máma a kde dítě

Mateřství přináší omezení naší osobní svobody a je přirozené, že na nějaký čas upozadíme své potřeby a přizpůsobíme se našemu malému dítěti. Osobně si myslím, že není prospěšné, aby žena šla za svou hranici a trápila se tím, že se dlouhodobě obětuje. Tuto hranici máme ale každá jinde. I tím své děti učíme, aby nešly za svou vlastní míru na úkor sebe samých.

Nevyspání a únava k mateřství patří a je fajn to přijmout a přizpůsobit se rytmu našich malých dětí. Jde o to zachytit správný moment, kdy je dítě schopné se přizpůsobit nám a přistoupit ke změnám citlivým způsobem. Spánek je prostě základ. Když jsme dobře vyspané a najedené, je snadnější být vyrovnaná a usmívat se na celý svět. 🙂 V období mého vyčerpání z nevyspání jsem napsala článek, který najdete v tomto odkazu.

Nechci hodnotit, co je správné a co ne, respektuji jedinečnou cestu každého. Opakovaně se přesvědčuji, že není jedna univerzální správná volba a mnoho myšlenek, kterým jsem uvěřila, jsem později přehodnotila.

Pokud jste ve fázi, že o odstavu, ať už úplném nebo částečném, uvažujete, můžete zodpovědět následující otázky.

V čem mi kojení vadí? Vadí mi vůbec? Preferuji úplný odstav nebo částečný? Co si nejspíš přeje mé dítě? Je to v souladu se mnou? Je mé dítě připraveno na odstav? Ustojím, když mé dítě nebude souhlasit, bude plakat a třeba mě i bouchat? Mám v sobě nějaké pochybnosti a zábrany k ukončení kojení? Je možné, že je mé dítě připraveno a já ne? Bojím se něčeho? Jsem připravena to zvládnout? Sama nebo s pomocí? Obětuji se pro své dítě? Pokud ano, skutečně o to mé dítě stojí, nebo by bylo radši, abych tomu dala stopku? Vyřeší odstavení můj problém?

Několik myšlenek a tipů na závěr

  • Postupné omezování kojení je šetrnější než náhlý odstav.
  • Nastavte pravidla a těch se držte, ať je dítěti jasné, co a jak bude, ať není zmatené.
  • Pokud nastavení nefunguje, můžete ho změnit.
  • Při odstavu se více dítěti s láskou věnujte, pečujte, buďte s ním vědomě. Neplánujte nic jiného velkého nebo stresujícího. Je to velká změna pro vás oba.
  • Všímejte si také, jaké myšlenky a pocity kolem odstavu máte. Mnoho žen se cítí provinile, ale s odstupem času vidí, že udělaly dobře.
  • Dobrý vztah s dítětem nestojí jen na kojení a odstav se nerovná tomu, že jste špatná máma a že dítě bude traumatizováno.
  • Nejste spolu už spojeni (tolik) konkrétně fyzicky přes prso, proto naciťujte vaše spojení přes srdce.
  • Noční odstav neznamená automaticky, že se dítě přestane v noci budit.

Více praktických tipů najdete například v tomto článku na webu Laktační ligy.

A pokud kojit chcete, ale potýkáte se se zdravotními překážkami, doporučuji eBook od Adély Riomee Stolaříkové První pomoc při problémech s kojením, který je k dispozici zdarma a najdete v něm i možné psychosomatické příčiny obtíží.

Ukazuji ženám, jak procházet mateřstvím s laskavým nadhledem a respektem k dětem i sobě.

Můj příběh si přečtěte zde >>

Jsem autorkou eBooků Co ví moudrá máma, 6 tipů, jak na mateřské neztratit sama sebe a 11 zkratek pro pohodu matek.

Také pro vás mám videoseriál Co je úžasného na mateřské dovolené.

Můžete mi napsat na email lucie@luciekirby.cz
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů